Co nového na pitevně

Není nic jistějšího ve Vašem životě než SMRT. Zajímáte se o ni? Co o ní víte? Obcházíte ji statečně?

Z hlediska klinického lékaře o ní psát nebudu. Zjistila jsem na vlastní kůži, že lidské umírání má nekonečné množství podob, stejně jako vnímání příchodu smrti samotné a bolest umírajícího dýchá s tak odlišnou intenzitou, že mnohdy ani nejerudovanější zdravotník nemůže odpomoci a kalich hořkosti musí být vypit i v těchto okamžicích až do dna.

Dne 1. 7. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 147/2016 Sb., který novelizuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a upravuje postupy při provádění pitev (Změny v části sedmé zákona o zdravotních službách, Nakládání s odejmutými částmi lidského těla, tělem zemřelého, postup při úmrtí a pitvy) https://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/zakon-c147/2016-sb-kterym-se-meni-zakon-c372/2011-sb-o-zdravotnich-sluzb_11977_11.html

Proč psát o takovém tématu na začátku letních prázdnin. Žurnalisticky okurková sezóna právě vstupuje do své počáteční etapy. Ale smrt etapy nezná a lidé pro změnu neznají smrt. Jaký bude život po životě je tajemstvím všech, kteří již vstoupili, ale co mají dělat ti, jež zůstávají. Proč jsme v takové neinformovanosti. Proč nepočítáme s tím nejjistějším a proč o tom nechceme vědět více. Tyhle otázky mě napadaly v nedávném pracovním dnu, pár hodin po uvedení novelizace do praxe. Ale jak by mohl laik znát více než ten, který by znát měl a který se to sám dozvěděl na poslední chvíli s dodatkem: NEZNALOST ZÁKONA NEOMLOUVÁ.

A tak jsem se dostala do sporu s pozůstalou rodinou, ta se dostala do sporu se zákonem, ten se dostal do sporu s právním oddělením, to se dostalo do sporu s nařizovatelem pitvy a tak jsme se točili všichni asi pět hodin. Tentokrát neznalost zákona neomluvila rodinu. Pitva musela z důvodu "mors in tabula" proběhnout i za veliké bolesti těch, kterých se celá kauza týkala, včetně mě.  

Jak úzkostně si uvědomuji fakt, že nejsme svobodní. Od prvního okamžiku příchodu na tento právní svět jsme pod zákonem něčeho, někoho, nemáme svobodnou vůli v ničem a jsme tomu všichni učeni. Vnímám to celé velmi tragicky. Fatálně. Až zvrhle. První ovládá druhého, druhý prvního a nakonec nikdo nikoho, a to v okamžiku, kdy je potřeba jasné řešení.  Nijak nesnižuji práci těch, kteří zákony tvoří. Ale chtěla bych se s některým z nich setkat osobně a položit pár otázek. Třeba na jejich klinickou či pitevní praxi, z čeho čerpají znalosti ke tvorbě zákonů, které jsou pro provádění mnohdy tak velmi těžké, že jim nerozumí ani provádějící a právní oddělení jednotlivých nemocnic jim musí dávat zcela jasnou podobu. A tak se také ale stává, že každá nemocnice má podobu výkladu úplně jinou. Česky a hezky řečeno, v tom aby se prase vyznalo, a aby to také umělo obhájit jak před sebou, tak před zákonem, tak před smrtí, tak před pohřební službou a neméně před pozůstalou rodinou.  Úmrtnost je v každém dni různá. Někdy méně, někdy více. A tak vlastně ani nepitvám. Jen obhajuji. Možná spíš PITVÁM OBHAJOVÁNÍ.

Prosím, zajímejte se o smrt. Ptejte se na svá práva a povinnosti. I na práva a povinnosti zdravotnictví a pohřebních služeb. Mějte už ve svém životě jasno.  Nepředejdete bolesti ze ztráty bližního svého, ale bolesti, že Vás neznalost zákona připravila o něco, co mohlo vypadat úplně jinak. Ptejte se na to, jak důstojně a krásně uspořádat poslední dny zemřelých.

Jak ten život zakončíte...tak bude i pokračovat... a na případné dotazy odpovím přes e-mail: info@spkcz.cz

S vlídným pozdravením Silvie Hájková