Říjnový pomníček z roku 1974

21.10.2017 20:17

Říjnový pomníček z roku 1974

Píše se 25. říjen roku 1974. (dělí nás od něj 43 let). Je 22:30 hodin a dvě kamarádky opouští své zaměstnání. Jsou sboristkami Národního divadla v Praze. Úspěšně a s velkým aplausem skončilo představení Dalibor. Věra Urieová a Jana Kostelecká, dvě dlouholeté kamarádky, nastoupily do tramvaje číslo 17 a vydaly se na cestu směrem Braník. Byl pátek. Povídaly si o nadcházejícím víkendu, co která budě vařit, dělat. Obě plánovaly, že zůstanou doma, obzvláště když Věra měla  sobotu ještě jedno představení v divadle. Tam se již ale nedostavila... Věru Urieovou čekal na konečné stanici Braník její partner Zdeněk. Jana vystoupila o zastávku dříve. Kam Věra šla, kam došla, co dělala, se vůbec dělo dál - to nikdy nebylo objasněno. V sobotu volali z Národního divadla k Janě domů, jestli netuší, kde je Věra. Nepřišla na představení a patřila k těm nejspolehlivějším a zodpovědným zaměstnancům. Jana nic nevěděla. A ze strachu vše oznámila policii. Přítel Věry, stavební technik, tvrdil Janě i tehdejším vyšetřovatelům, že měla pozdě v noci telefonát z Rakouska, brzy ráno vstala a odjela. Snažil se všechny navést na myšlenku možné emigrace kvůli
svému bratrovi Mirkovi, který byl v Rakousku od roku 1948. Byl to nesmysl, protože Věra se o svého nemocného bratra zcela oficiálně starala a dojížděla za ním a neměla k emigraci důvod. A navíc...sourozenec byl v té době již po smrti. Zemřel 21. 5 1971.

Zůstává mi v hlavě velká spousta otazníků. Měl pan Zdeněk všechny za takové hlupáky, kteří by si neověřili, že bratr Věry je již zesnulý?  Jedním z vyšetřovaných byl ředitel Národního divadla Praha Přemysl Kočí. Po zmizení Věry kolovaly "zaručené zprávy", že je zazděná ve výklenku ND nebo že byla zabetonována v základech sauny při večírku funkcionářů. Bylo provedeno důkladné šetření a žádné tělo se v prostorách divadla nenašlo. Partneři Věra a Zdeněk si nechali v Hodkovičkách postavit nádhernou vilu. Věra byla bohatá. Po jejím zmizení Zdeněk tvrdil, že od zámku jejich vily byly pouze dva klíče (vyrobené na zakázku italskou firmou a u nás tehdy vzácný typ) a že jeden si Věra vzala při odjezdu z domu. Jak je možné, že po čase policie oba klíče objevila u pana Zdeňka a on to neuměl vysvětlit.  Stejně neuměl vysvětlit, proč prodal záhy po zmizení partnerky její piáno, které bylo velmi cenné, a Věra ho potřebovala pro své povolání. Vyšetřování okolností záhadného zmizení Věry Urieové nic nepřineslo. Časem byla prohlášena za zesnulou. Zdeněk zdědil veškerý majetek včetně pozemků a tuzexového konta. Velmi pozdě se přihlásil svědek, pan Sochor, který říkal, že onu osudnou noc jel se svým autem kolem domu paní Urieové a viděl tam muže, kteří vykopávali obrovský rododendron v předzahrádce. Ráno byl ale zpět na svém místě, čehož byly důkazem fotografie policie, která je na místě bydliště zajišťovala. Jeho svědectví po
tak dlouhé době nic nepřineslo. Nechci vyvolávat jakékoliv spekulace. Jen připomínám jeden z případů, které se řadí mezi policejní pomníčky.

Žije ještě ten, který by na mé otázky uměl odpovědět?

Silvie Hájková


Zpět

Vyhledávání

© 2015-2018 Všechna práva vyhrazena. Úprava stránek 7.7.2018

Vytvořeno službou Webnode