Konec a začátek četníka Michala Dlouhého

23.07.2016 21:49

Milí čtenáři,

plukovník JUDr. Michal Dlouhý,Ph.D. je právník, policista , historik, spisovatel, jehož celoživotním zájmem je historie četnická i kriminalistická. Je mimo jiné spoluautorem předlohy k seriálu Četnické humoresky a také výborného krimi filmu Domina. K doplnění informací Vám poslouží i soukromé stránky pana plukovníka  www.cetnik-michal-dlouhy.cz/cetnik-michal-dlouhy.html

S: Michale existuje v reálném životě začátek a konec nebo jsou to uměle vytvořená slova v rámci obhajoby lidské činnosti. Jak sám tato slova vnímáte, případně co pro Vás znamenají a jak je cítíte v sobě ?

M: Všechno se vyvíjí. Žijeme v době, která se velmi zrychlila. Vývoj je doslova tryskový a jsem přesvědčen, že to není způsobeno pouze tím, že stárneme. Realita kolem nás se řítí odněkud někam a my máme velmi malou šanci ji jakkoliv ovlivnit. Jedna rovina je objektivní, druhá subjektivní. Jak v jedné tak druhé jsou určité úseky či etapy ohraničené konci a na ně navazujícími dalšími začátky, tak to běží stále dokola, možná i dopředu z pohledu vývoje. Z toho pohledu jsem přesvědčen, že začátek a konec nejsou pouze subjektivní veličiny. Skončila monarchie - vznikla republika. Vypukla válka - nastal mír. Naproti tomu se živé bytosti rodí, procházejí životními etapami a umírají. Přicházejí další, a objektivní realita zůstává a vyvíjí se dál... Zkrátka jsme v realitě neustálých konců a na nich navazujících začátků. Schválně to píši v obráceném pořadí než Vy. Nikoliv začátek a konec, ale konec a na něj navazující začátek. V objektivní realitě to platí určitě v některých subjektivních případech to, ale začátkem musí začít - bytost se přece jen musí zrodit... ale pak už navazují na dílčí konce další začátek. Jednou jsem slyšel, že stáří není podzim život a, ale jaro smrti...

S: Máme šanci vše ovlivnit. Ale nemáme odvahu to udělat. Cítíme se slabí, nemohoucí, i když veškerá hybná síla je v nás. Jsme otroky něčeho, co jsme sami stvořili? (dovětek k osobnímu hovoru ke dnešní bezpečnostní situaci v Evropě)  Ano. Na konce navazují začátky. Začátek a konec. Začátek konce. Končící začátek. Co nám dává víc - otevřená otázka. Michale co ve Vás skončilo a započalo myšlenku dát svůj život policejní službě. Prvotní okamžik?

M: Úspěšnou maturitou na kutnohorské elektroprůmyslovce skončila jedna významná životní etapa tehdejšího teenagera. Vyvstala otázka: Co dál? Podařilo se mi skloubit dvě věci: Dostat se k zajímavé a prospěšné profesi a přitom využít na střední škole získanou odbornost - měřící a automatizační techniku. Hned v nástupní policejní škole jsem se kromě volnočasové aktivity - zájmu o policejní historii (do té doby jsem zajímal pouze o obecnou českou historii, k níž jsem se dostal životem v krásném historické městě) - začal intenzivně zajímat o používání zabezpečovací techniky a systémů centralizované ochrany. Po absolvování nástupní školy jsem měl tu možnost nastoupit hned k neuniformované složce veřejné bezpečnosti - službě ochrany objektů, to bylo něco jako technická kriminálka a na obvodě Prahy 8 jsem budoval pult centralizované ochrany a na něj jsem napojoval chráněné objekty. Při jejich tipování jsem samozřejmě úzce spolupracoval s kolegy z kriminálky, kteří řešili majetkovou trestnou činnost - krádeže vloupáním a loupeže v peněžním sektoru.  

S: Tomuhle přechodu k povolání rozumím dobře a dovedu si pomalu představit Váš postup v něm. Ale co malý Michal? Jaký byl kluk? O čem přemýšlel, všímal si už jako malý "četníků" kolem sebe a rozuměl tomu, co je jejich posláním?

M: V žádném případě jsem nebyl vzorným žákem natož premiantem :-). Spíš naopak. Vždycky jsem měl spoustu starostí o to, co se ve třídě šustne a jelikož my muži, jak je známo, nedokážeme dělat dvě věci najednou, tak jsem nestíhal poslouchat výklad učitele. A pak jsem to musel doma dohánět. Díky tomu jsem se naučil učit. Premiantům stačil výklad ve škole a učit doma se nepotřebovali a u řady z nich se na střední škole ukázalo, že se neumí učit. Ze všech stran na mne dýchala historie rodné Kutné Hory, té jsem se věnoval, nečetl jsem májovky ale spíše Staré pověsti české. Pátral jsem po historii našeho města, které bylo ve středověku druhým nejvýznamnějším městem v království hned po Praze. To díky tomu, že se zde těžilo stříbro a razily Pražské groše. Jako středoškolák jsem trávil víkendy a celé prázdniny coby průvodce ve stříbrných dolech a dalších památkových objektech. Byla tam fajn parta a těch nesmyslů, co jsme turistům navyprávěli, to si nikdo nedokáže představit... Samozřejmě mne lákalo kutnohorské podzemí obestřené díky různým zákazům velkým tajemstvím. Před naší základní školou bylo okresní velitelství bezpečnosti, takže jsem tehdejší kutnohorské "četníky" registroval... Na jedné straně jsem se do jejich spárů nikdy nedostal, naproti tomu mne ani ve snu nenapadlo, že této profesi zasvětím celý život, natož, že o skutečných četnících s kutnohorské pátrací stanice napíšu dvě celé knížky a že téměř v každé ze svých knih budu mít nejméně jeden případ vztahující se k rodnému městu a jeho okolí, (kam se velice rád vracím)...

S: Michale jakého jste znamení?

M: Štír

S: Štír přežije na rozdíl od člověka radioaktivitu. Vydrží bez potravy tři roky a tři dny dokáže nedýchat. Přežije vysoké teploty a naopak i mrazy. Jen velmi málo tvorů proti nim něco zmůže. Jakou formu žití a přežití zvolil štír, policista, četník, šéf policejních pyrotechniků - muž Michal Dlouhý?

M: Ono, je to o tom JAK přežít, rozhodně ne za cenu toho, se člověk zpronevěřil sám sobě, svým zásadám. Aby se dokázal sám na sebe podívat do zrcadla. Ovšem otázkou je, jak by se kdo zachoval v tzv. limitních situacích, choval by se jako hrdina, jako posera nebo jako sketa... Sám si nedokáži odpovědět.

S: Omlouvám se za slovo "přežití". Určitě ani jeden z nás nechce život přežít, ale žít. Dokud se nedostaneme do jednotlivých situací ani nemůžeme vědět, jakou formu reakce bychom zvolili. Ale známe své zásady a své schopnosti Michale, co se Vám na Vašem povolání nejvíce líbí - zamlouvá?

M: Práce u policie je služba pro společnost, zejména ochrana hodnot, pomoc slabým a potřebným. Vnímám to jako poslání. Na rozdíl od minulosti a bylo tomu odjakživa až v podstatě donedávna, kdy policie chránila hrstku vyvolených proti většině, tak v demokraciích hájí policie naprostou většinu společnosti proti jednotlivcům, kteří nehodlají respektovat či dodržovat většinou nastavená a přijímaná pravidla a hodnoty.

S: To je Michal policista. A Michal četník? A spisovatel? Scénárista?

M: To je můj druhý život. Sem si chodím odpočívat. Dle mého do lepších, rozhodně vlídnějších časů, které měly svoji poezii, i když rozhodně ta doba (mezi dvěma světovými válkami a navíc rozdělená světovou hospodářskou krizí) nebyla pro ty, kteří v ní žili, tak poetická, za jakou ji dnes máme. Při psaní svých povídek či námětů k filmům a seriálům jsem v myšlenkách se svými hrdiny. Jdu v duchu s četníkem na jeho obchůzku, představuji si, jak vykonává službu, jak bude reagovat. Zkrátka vypíšu, se ze svých starostí. Tímto způsobem relaxuji. A samozřejmě mám radost, když se mé výtvory lidem - čtenářům, divákům nebo účastníkům besed a přednášek líbí. To je pro mne potvrzení toho, že to mé snažení má smysl.

S: Když jsme byli mladší ,viděli jsme budoucnost většinou nadějně a pozitivně. Jak ji vidi Michal nyní?

M: Dnes vidím budoucnost více realisticky a to díky jisté životní zkušenosti ale i vzhledem k tomu, co se v posledních měsících týdnech ale i dnech děje, poněkud s obavami. My jsme měli to štěstí vyrůstat v míru, ale do čeho rostou naše děti?

S: Obavy máme všichni stejné a jsou odůvodněné. Já jsem ale přesvědčená, že si nemůžeme pouze klást otázku "Do čeho rostou naše děti" a máme POVINNOST předat svět v co nejlepším pořádku. Zůstali jsme ale ohromeně a překvapeně stát na jednom místě a jakoby jsme nevěděli co dál...

M: Je pravdou, že málokdo z nás obyčejných smrtelníků má šanci cokoliv zvrátit či změnit, povinností každého však je v rámci svých možností přispět nebo snažit se pomoci - zkrátka nezůstat netečným... 

S: A-patheia. Stav bez útrap a vášní. Apatie, netečnost. Myslím si, že v ní snad nemůže být jediná bytost, která se společně s námi dívá na svět kolem nás. Stoikové však apatii vysvětlovali jako ctnost, kdy rozum zvítězil nad vášní.  Michale, přeji Vám i sobě, abychom uměli použit rozum s vášní i vášeň s rozumem a aby nás bylo mnoho. Abychom uměli koncem započít nové začátky klidných dnů životů svých a hlavně aby se naše děti za nás nemuseli stydět a jednou jsme neslyšeli otázku: mami, tati - a na co a proč jste čekali... Děkuji Vám za laskavý rozhovor.

S úctou a vlídným pozdravem Silvie Hájková

Citát: Jen silný donutí osud. Slabého vleče osud sám (Konfucius)

V sekci fotogalerie zveřejňujeme s laskavým svolením Michala Dlouhého zajímavé fotografie ze života četnictva v Čechách a na Slovensku.

 

Zpět

Vyhledávání

© 2015-2017 Všechna práva vyhrazena. Úprava stránek 23.09.2017

Vytvořeno službou Webnode